TATRMANI

Čtrnácté DIVADLO NA NÁVSI 
úspěšně proběhlo ve dnech 13 - 21. července 2019.
Divadelní festiválek pak ve dnech 19. – 21. července 2019.
Na každé představení přišlo kolem sta diváků (divaček a diváčků).

REALIZOVANÁ PŘEDSTAVENÍ
Rámus Plzeň – VOX POPULI
Divadlo b – Iotesánek
Matěj Konečný ZUŠ Bechyně – DÁREK
Vypravěč Martin Hak – STARÝ HAD
Divadlo ToTeM – DIVOTVORNÝ MLÝNEK
       
        
     
  ********************************************************************************   
V rámci DNN byly od 13. do 21. července 2019
realizovány dva týdenní semináře:
 
Řezbářský seminář – téma SCÉNICKÝ OBJEKT. Letos si seminaristé vybrali téma  Betlém. Seminaristé své výtvory darovali obci Sudoměřice u Bechyně.
Lektorem byl opět doc. MgA. Karel Vostárek, seminaristů bylo třináct.
                                   

REAKCE SEMINARISTKY ŘEZBÁŘSKÉHO SEMINÁŘE
Sny se mají plnit

Sny se prý mají plnit o Vánocích, ale já jsem si ten svůj splnila už letošní léto, ale ty Vánoce tam byly také. Mým snem totiž bylo vytvořit si dřevěnou loutku, sošku, prostě zkusit si trochu tesat a vyřezávat. Řezbářský seminář tradičně pořádaný spolkem Tatrmani byl místem, na kterém jsem svou touhu mohla přímo materializovat.

Na semináři se sešli účastníci, kteří se lišili věkem i řezbářskými zkušenostmi. Vůbec to nevadilo, protože pod odborným a laskavým vedením lektora – Karla Vostárka- mohl zažít radost z tvorby a výsledného díla  i úplný začátečník.

A ty Vánoce? Každý rok lektor semináře – Karel Vostárek – vybere téma a způsob realizace. Letos to byl scénický objekt – konkrétně BETLÉM. Každý účastník si vylosoval jednu postavu a jedno zvíře. Sjednocujícím požadavkem byla velikost figur (35 - 40 cm) a mohli jsme začít. Pracovali jsme svobodně. Každý vytvářel svou postavu podle vlastních představ, ale zároveň jsme naplňovali lektorovu vizi jednotného celku.

Vysvětlil nám postup – nakreslit figuru zepředu, z boku, pro lepší představu vymodelovat detaily z hlíny, pak vybrat správný špalík krásného lipového dřeva a přenést obě kresby na dřevo. Lektor nám pak na pile vyřezal obrys objektu a už jsme se opravdu mohli chopit dláta. Když jsme se dostali do slepé uličky, tak nás z ní klidně a jistě vyvedl. Po dokončení a vyhlazení povrchu se celá figura kolorovala – nejprve bílým podkladem, pak barvou a nakonec se vše zafixovalo lakem.

Během celého kurzu se vytvořila skvělá atmosféra – díky lektorovu přístupu, díky radosti z práce vlastní i ostatních.

Kurz byl obohacen i návštěvou galerie V. Preclíka v Bechyni. K Vostárek byl spolupracovníkem a přítelem V. Preclíka, takže nás velmi zajímavě provedl expozicí.

Sudoměřické pobyty jsou zpestřeny Divadlem na návsi a jarmarkem, na kterém jsme mohli poprvé postavit „náš“ a vlastně už teď sudoměřický betlém. Zůstane totiž v Sudoměřicích a doufáme, že přinese divákům stejnou radost, s jakou jsme ho tvořili. Sudoměřický betlém v sobě skrývá i symboly a tajemství, která možná diváci odhalí. Je to betlém novodobý, přesto je tradiční.

K pohodě pobytu velmi přispívá i skvělá organizace a zázemí celé akce – ubytování, stravování, přátelský přístup organizátorů i představitelů obce.

A na závěr – zase Vánoce. Myslím, že mám nový vánoční zvyk – jet se podívat na betlém do Sudoměřic a jistě nebudete litovat, když se k tomu zvyku připojíte.

Jindřiška Bumerlová

  ********************************************************************************   

Lektorem druhého semináře VYPRAVĚČSKÉ ŘEMESLO byl MgA Martin Hak seminaristů bylo, po náhlém odřeknutí části pouze šest. Prezentace semináře VYPRAVĚČSKÉ ŘEMESLO
Z večerní ukázky práce semináře.
           
REAKCE SEMINARISTKY SEMINÁŘE VYPRAVĚČSKÉ ŘEMESLO
Milý Josefe, milý Honzo,

Vlastička mě poprosila, jestli bych nesepsala nějaké svoje hodnocení vypravěčského semináře. Seděli jsme totiž večer po jarmarku pod lipami a chválili a ona říkala, že je dobré ty pochvaly slyšet, protože jste se před začátkem semináře trochu báli, jestli šest lidí není málo. Asi jsme my seminaristi taky málo během týdne povídali o tom, co děláme, a vyprávěli jen děsivé historky o ostrých a jinak nebezpečných předmětech, kterými nás Martin nutí po sobě navzájem házet. :) Myslím, že to mohlo být trochu proto, že jsme to, co vznikalo, považovali za svou niternou věc a nechtělo se nám o ni s ostatními dělit.
 

Můžu mluvit jen za sebe, ale mám pocit, že jsme ten komorní počet naopak vnímali jako veliké privilegium. Myslím, že taková příležitost už se mi/nám nenaskytne. I délkou byl seminář výjimečný a bylo tak dost času na práci, která jde do hloubky.

Martin měl dobře vymyšleno, jak nás vést od jednoduchého ke složitému, od prostých asociativních her až nakonec ke skutečnému vyprávění se vším všudy. Učili jsme se tvořit obrazy, které jsou základem každého vyprávění. Hodně jsme si o vypravěčství a vyprávění povídali. Martin kladl velký důraz na vztah s publikem, na napojení, na to, že se jedná o rovnocennou, partnerskou výměnu. Měli jsme možnost pochopit, že vypravěčství je opravdu z jisté části řemeslo, že existují nástroje, které lze použít, a techniky, které se lze naučit. Mohli jsme si je vyzkoušet. Došlo i na teorii konstrukce příběhu – považte, dokonce jsme měli potřebu psát si poznámky, protože to bylo nosné, a mně osobně to hodně dalo.

Myslím, že kdybych byla typ, co si dělá vyúčtování, mohla bych být spokojená, že jsem byla do vypravěčského řemesla řádně uvedena a dostalo se mi dost informací k další práci. A opravdu spokojená jsem, byl to nabitý týden, dal mi spoustu podnětů a chuť zajímat se o vypravěčství dál, rozhodně ocením další ročník. Za Martinovu největší přednost ale považuju jeho schopnost jemně a citlivě pracovat s lidmi. Je partnerem v dialogu, sám součástí všeho, co se děje. Jestli mu něco opravdu není vlastní, tak učit způsobem: koukejte na mě, jak jsem dobrej. Dostal lehce podivnou, nesourodou skupinku – tři teenagery, každý z nich s úplně jinou osobní energií, a tři ženy středního až staršího věku, řeklo by se proboha, co s tímhle budu dělat? Jemu se ale povedlo vytvořit tak milou, radostnou atmosféru, takový pocit důvěry, bezpečí a sounáležitosti, že jsme úplně rozkvetli a každý ze sebe dokázal vydat věci, o kterých nevěřil, že je jich schopen. Nebylo to tak, že by rozdíly zmizely, ale naopak jsme je vnímali jako něco pozitivního, s respektem a „vstřícnou pozorností“, jak jsme tomu potom říkali. Kdyby kohokoli z nás chtěl sežrat zlý vlk, ostatní se na něj vrhnou a na místě ho holýma rukama roztrhají na cucky, tumáš potvoro!

Vyprávění je vlastně strašně intimní věc, vypravěč se dává všanc, přichází před publikum nahý. Někdo to má rád, pro někoho je to strašně těžké. Martin má velmi dobrý odhad toho, jaké jsou možnosti a hranice lidí, které vede. Otevírá jejich dveře k možnostem, k jejich hranicím se blíží citlivě a s respektem a nikdy je nepřekračuje. Přináší celou náruč vlastní pozitivní energie, a to je nakažlivé. Krásný příklad toho, jak může takový přístup fungovat, byl Mikuláš, který napřed skoro nemluvil a poslední den rozjel svou část vyprávění takovým způsobem, že sklidil potlesk na otevřené scéně. Byl aktivní, vtipný, pohotový, lusknutím prstu bez přípravy stvořil originální živoucí prostředí, zábavně podal děj – no prostě byl skvělý.

Takže kromě toho, že jsem si užívala radost z tvoření obrazů a příběhů, ze společné práce, z objevování nových věcí a uspořádávání věcí starých, jsem po očku sledovala při práci tohohle jemného učitele.

Díky za to, díky za možnost to zažít v Sudoměřicích.

Mějte se krásně, pozdravujte Vlastičku a Petru a snad se zase brzy uvidíme,

Kristina

  ******************************************************************************** 

 Ve stejné době jsme realizovali 28. keramický seminář (sedmnáct seminaristů).

Seminaristé dvou výtvarných seminářů po sobotním představení na návsi představili společnou výstavku vytvořených objektů.
  To vše v rámci osmého Jarmarku lidových řemesel.