VÝROČNÍ ZPRÁVA 2008
VÁNOČNÍ SVÍCENÍ
24. prosince 2008 již po čtvrté
Připravené rozsvícené svíčky v papírových pouzdrech po návsi Z.W.Fixleyho
roznášeli lidé nejenom z naší obce.
I když nebyl připraven sníh, byl připraven Vánoční punč.
SETKÁNÍ (III.)
21.listopad 11.00 hod.
Setkání všech sponzorů spoluorganizátorů a přátel veškerého
TATRMANSKO-SUDOMĚŘICKÉHO dění
Součástí letošního SETKÁNÍ byl seminář Sudoměřické školy obnovy venkova, který zajišťovalo
občanské sdružení Tatrmani
Sudoměřická škola obnovy venkova
ve spolupráci s O.S. Tatrmani Vás zve na seminář na témaSOUŽITÍ OBCE A KULTURNÍHO SPOLKU
v rámci projektu „Následování dobré praxe při rozvoji venkova“ Seminář se koná v prostorách Obecního úřadu Sudoměřic u Bechyně ve čtvrtek 20.11. a v pátek 21.11.2008 Program: čtvrtek 20.11.2008 1400 · Soužití obce a kulturního spolku (sedmnáctileté působení o.s. Tatrmani) - Zuzana Lacová. · Organizace kulturních aktivit na vesnici. - Josef Brůček 1600 · Přestávka s občerstvením 1630 · Modelové projekty · Ukázka z tvorby o.s.Tatrmani 1830 · Večeře a společenský večer Pátek 21.11.2008900 · Informace o možnostech financování kulturního dění na venkově. - Mgr. Lenka Lázňovská ředitelka NIPOS Praha - zástupce z Jihočeského kraje - a další 1050 · Závěr semináře a následuje setkání Tatrmanů se svými sponzory, přáteli a příznivci. ? |
Setkání se svými sponzory přáteli a příznivci, které se koná 21. 11. 2008 od 11.00 hodin v prostorách Obecního úřadu Sudoměřic u Bechyně Tatrmani poděkují všem, kteří se jakkoliv podíleli na úspěšné sezóně. Tatrmani Vás poinformují o tom, co se jim povedlo a co nepovedlo. Tatrmani si nechají poradit jak se vyvarovat chyb a jak nejlépe směřovat dál. Tatrmani všechny nasytí a napojí, tak aby všem bylo dobře. Účastníci semináře jsou zváni na Setkání s Tatrmany a naopak. > |
|
|
|
|
|
PRVÉ ČŮRÁNÍ ŽIŽKY
ve středu 30dubna v 17.00hod.
začal čtyřmetrový dřevěný Žižka,
stojící na návsi v Sudoměřicích u Bechyně
ČŮRAT LIMONÁDU
Slavnost čůrání otevřely děti, které navštěvují sudoměřické oddělení ZUŠ v Bechyni,
Po rozčůrání se Žižky Tatrmani poděkovali malým jedlým dárečkem (dopeč si sám)
všem svým dobrodincům, kteří umožňují vydávání přílohy Sudoměřického zpravodaje
VÝLIV (Výtvarně LIterární Vesničan).
Malý jedlý dáreček dostali i všichni autoři, kteří do VÝLIVU kdy přispěli.
Nejmenším se však nejvíce líbila barevná dřevěná stavebnice
KURZY LIDOVÝCH ŘEMESEL
*
PLETENÍ KOŠÍKŮ
5.duben 2008 - lektorka Miluše Bubelová, 16 účastníků
*
SKLENĚNÉ KORÁLKY
12. - 13. duben - lektor Petr Stehlík, 23 účastníků
„Kolik máš puchejřů?“ – nejčastější věta, která se ve volných chvílích ozývala v sobotu při tradičních kurzech
lidových řemesel, trochu netradičně probíhajících u Brůčků na dvoře. Pak většinou došlo na topodstatné:
“Ukaž co máš?“ na tenhle pokyn se noří ruce do kapes a vytahují sáčky se skleněnou drobotí roztodivných tvarů.
Tvary různé – přes počáteční představu o kulatosti, jedno společné – někde dirka skrz.
- Kdo ještě nepoznal, v Sudoměřicích se tentokrát o víkendu vyráběly korálky, skleněné, v ohni tavené,
na tyčinku navíjené.
O technologii se zde rozepisovat nebudu, kdo ji chce znát, ať se zeptá Petry, Josefa – pozor, je to trochu
megaloman, Evy, paní učitelky... atd. Jenom to, že jak to v rukou lektora Petra vypadalo snadné, tak se to v těch
našich – plochých a nezkušených – proměnilo v dobrodružství s nejasným a nepředpověditelným koncem.
Postupem dne jsme už dokázali dávat korálkům tvary a barvy podobné našim představám.
Mně se úplně nejvíc líbí korálek ještě v ohni – zářící, oranžový, hladký a bezchybný. Ale pozor –- nesahat !!!
Jinak se zase můžete vrátit na začátek.
Bára
*
MALOVÁNÍ NA HEDVÁBÍ
sobota 5.červenec 2008, 13 seminaristů
RUČNÍ VÝROBA SVÍČEK
25. – 26. červenec – lektorka Irena Brůčková, 14 seminaristů
VÝROBA RUČNÍHO PAPÍRU
20.září - lektorka Lenka Houdková, 8 seminaristů
KURZ KERAMIKY
1.-2.listopad - lektoři Zuzka Lacová a Jan Brůček,15 seminaristů
DRÁTĚNÝ ŠPERK A VÁNOČNÍ OZDOBY
11. říjen - lektorka Irena Brůčková, 17 seminaristů.
Seminaristé vyráběli drátěné šperky,
ale nejvíce se soustředili na výrobu vánočních ozdob (hvězdičky, rybičky, andělíčky, apod.)
VITRÁŽE PRO ZAČÁTEČNÍKY
8. listopad - lektor Petr Švamberg, 14 seminaristů
VITRÁŽE PRO POKROČILÉ
9. listopad 9.00hod. - lektor Petr Švamberg, 14 seminaristů
VÁNOČNÍ VAZBA
6.prosinec 9.00hod - lektorka Eva Houdková, 17 seminaristů
VÁNOČNÍ POSEZENÍ
spojené s
VÝSTAVOU VÝROBKŮ Z KURZŮ
7. prosinec - pro účastníky i veřejnost
KERAMICKÝ SEMINÁŘ
Na úvod musíme informovat o rekonstrukci pece na návsi.
Duchovní otec tohoto multifunkčního gastronomického centra, Roman Šimon,
spolu s některými Tatrmany
provedl vodovzdornou a poté i povrchovou úpravu pece.
Světlo z pupku světa
Motto:
„Pozdraveno budiž světlo.
To světlo ve tmě svítí, tma jej nepohltí.
To světlo osvětluje každého člověka.“
Sudoměřice, ten pupek světa, obsadila mezi 18. - 27. červencem různorodá skupinka individuí, ke které jsem se
spolu s místními přimkla hned pátečního večera u Sudoměřického kostela Všech svatých při představeníčku
Českokrumlovské scény. Jelikož jsem byla nováčkem, ihned po představení jsem se začala představovat
a seznamovat já s dalšími účastníky keramického semináře kde jinde než v Hotelu Fontána za podpory lahodného
moku zn. Svijany.
Hned druhého dne z rána jsme byli přivítání na dvoře čp. 30 u pohostinných Tatrmanů-Brůčků. Poté co Brůčkovi
nasytili naše žaludky (a paní Petra s touto aktivitou neustala až do konce semináře), naplnili i naši mysl.
Tématem letošního keramického semináře bylo SVĚTLO. Hlína a světlo? Možná žár, snad plamen, který hlínu vypálí.
Ale světlo? Ještě poznamenaná všednodenním shonem, jsem postupně a pomalu zaplouvala do klidu, pohody
a místa, kde se věci dělají pro radost, krásu, pro potěšení, nebo jen tak. Do Sudoměřic jsem se moc těšila.
Jako osoba ctící tradiční řemesla jsem maximálně uspokojila své hliněné touhy, zkusila jsem si práci hned
s několikerým materiálem. Byla jsem překvapená, jak mnoha a rozličnými způsoby lapaly ruce seminaristů světlo
do tenat hmoty. Postupně vznikaly svícny, plastiky, věci jednoduché, prosté i monumentální, klasické i neotřelé.
Světlo se prosmýkalo děrováním v lampách, nebo jemně a čistě prosvítalo nejtenčím střepem odlitým z porcelánu.
Zde nutno je odbočit k práci velmi dramatické a to je PORCELÁN. Pro samotné odlévání porcelánu bylo potřeba
získat nejdříve sádrovou formu. To probíhalo různě. Některé formy byly připraveny, jiné jsme měli vyrobit. Z čehokoli.
Tak v sádře skončila ošatka, malý dětský míč, složitá geometrická konstrukce, kachel, ruce a jiné, půvabnější části těl
účastníků. Formy a samotné odlitky se náramně povedly! Dokonce jsme se snažili světlo nejen fyzicky ztvárnit,
dát mu formu, podobu, nebo si s ním jen pohrát, ale jej i stvořit.
Pomohl nám velkou měrou VOSK. Mnoho vosku. A následně z něj vyrobené svíčky máčené, odlévané, svíčičky,
lodičky, louče, lampiony. HLÍNA pak byla hmotou, do které se otiskly myšlenky, pocity, nápady, tvary. Pro mě byla
zážitkem práce na hrnčířském kruhu a vypalování našich zhmotněných představ v pecích. K tomu nám pomohlo
nejen světlo, ale i žár ohně bohatě živený, opečovávaný a hlídaný všemi přítomnými.
SVĚTLU pak byl vzdán hold následující pátek Slavností světla. Po vypalování keramiky v pecích byl lampionový
průvod k rybníku dalším zážitkem, který se mi vypálil hluboko pod solar poexis. A setkání u pece na návsi,
opékání i vernisáž svíček jakbysmet.
Práce během semináře byla pikantně proložena hned několika divadelními představeními divadelního festiválku
Divadla na návsi. Vystoupily soubory s nejpestřejšími žánry, které potěšily jak dětské tak odrostlejší diváky.
Mohli jste se dozvědět Dvojí pravdu o Vilému z Rožmberka, zhlédnout dramatickou love story Polní žínky Evelínky,
či se stát Lékařem proti své vůli. Třešničkou na dortu bylo nedělní představení Romeo a Julie Umělecké společnosti
Komedianti.
Za uspořádání semináře patří vzdát organizátorům hold a dík, za to, co na uspořádání semináře vynaložili.
Protože vkladem nebyla jen jejich námaha, energie a čas, ale (kritický čtenář promine použití otřepaného obratu, ale
jinak to nejde, jinak to není) i srdce a je samotné.
Ještě jednou děkuji všem zúčastněným a těším se na další z mnoha pestrých akcí v Sudoměřicích.
Všem dík, Klára Kratochvílová
Pozn. autorky:
Komu se zdá příspěvek příliš pathetický, positivní a přívětivý, patří toto rčení: kdo nezažil, nepochopí.
DIVADLO NA NÁVSI III.
Sudoměřice u Bechyně 18. -27. červenec
Přehlídka divadel, která mohou, umí a chtějí hrát na vesnických návsích.
Další zajímavostí, na kterou se chceme zaměřit je dramaturgie, kterou divadlo na návsi unese.
*
Pátek 18.7. 21.00 hod - DK Českokrumlovská scéna -František Zborník-
DVOJÍ PRAVDA O VILÉMOVI Z ROŽMBERKA
*
Sobota 19.7. 14.00hod. Divadelní soubor Tábor o.s. –
POLNÍ ŽÍNKA EVELÍNKA
*
21.00hod. Divadelní soubor Tábor o.s- Jean–Baptist Poquelin, zvaný Moliére
LÉKAŘEM PROTI SVÉ VŮLI
*
Neděle 20.7. 14.00hod. Divadelní společnost Kejklíř - Luděk Richter
STOLEČKU PROSTŘI SE – (nejstarší české pohádky)
*
DIVADLO 2ST(rutnov)
KUŘÁTKO V OBILÍ
dramatizace pohádky Františka Hrubína
*
DVORNÍ BYTOVÉ DIVADLO LS Hlína, Plzeň
VELKÉ PUTOVÁNÍ VLASE A BRADY
dramatizace komixu Františka Skály
*
Neděle 27.7. 21.00hod. Umělecká společnost Komedianti -Podle Williama Shakespeara
upravil a režíroval Vítězslav Marčík
ROMEO A JULIE
*
DIVÁCI DIVADLA NA NÁVSI
Divadlo na návsi (očima účastníka keramické dílny)
Co se takhle večer, pohodlně usadit u stromu a sledovat příběhy pod širým nebem? Na tohle pozvání jsem ráda
přikývla, ačkoli se přiznám, v otázkách kam a na co jít do divadla, jsem hrozně vybíravá. Přehlídka „Na návsi“ má
ovšem svoji zvláštní, jedinečnou atmosféru a poetiku a to nejen proto, že „kulisy“ tvoří malebná náves.
Má také své jedinečné výhody, a to nejen proto, že v případě nouze se člověk může kdykoli nepozorovaně vytratit,
nebo že herce nesoucí kůži na trh odmění podle svého uvážení. (Když se to vezme kolem a kolem, nemůže být
vlastně zklamaný).
Pátečního podívání byla hned dvojitá porce. Když už se zdálo, že se příběh chýlí ke konci, spadla z nebe kojná
Viléma z Rožumberka, aby se pochybnými komedianty (DK Českokrumlovská scéna) zmýlení diváci, konečně
dozvěděli, jak to doopravdy bylo. Svérázní herci, kteří s postavami jedno byli, právem dostali první cenu,
udělovanou letos porotou za nejlepší představení dne. To vše za mohutné podpory vstřícného rozesmátého
publika (rodičů, prarodičů, žen, mužů, mládeže, dětí, psů).
V sobotu jsme se na plácku u kostela usadili hned dvakrát. Polní žínka Evelýnka (Divadelní soubor Tábor o.s.)
je opravdu půvabná, „hezká jako obrázek“ jak myslím stálo ve scénáři. Na tom se shodli jednohlasně všichni
přítomní pánové. Loutkám naopak tváře chyběly, takže, co se krásy týče, mladí herci neměli na jevišti konkurenci.
Jako se den mění v noc, změnil se i žánr. Tentokrát ze scénáře pana Moliéra. Být lékařem proti své vůli,
rozhodně nikomu nezávidím, ale tu pěknou keramickou (první!) cenu, kterou si soubor odvezl, rozhodně ano!
Poslední první cenu předal Josef Brůček v neděli odpoledne. Tentokrát jsme ze svahu hleděli na malý
stoleček, za kterým nás přivítal pán se šibalským úsměvem. A ten stoleček nám prostíral další a další
pohádku, až jsem si říkala odkud se ty věci berou? Hrneček opravdu nekonečně vařil, slepička oběhla
celý statek... Až jsem musela přijmout fakt, že je začarovaný. Luděk Richter společně s několika přitesanými
špalíky, které během vteřiny převlékal, zvládl ztělesnit mužské, ženské, dětské i zvířecí role. A jestli jde
v pohádkách občas někomu o krk, tady se o něj i přicházelo, jak už to v životě chodí, a jak to, při svém vypravování,
naši pra pra předkové v nejmenším nezastírali. Asi to vědí i děti, které vše sledovali s otevřenou pusou
a občas se neudrželi a vykřikli (třeba „Ta je ale hloupá! Proč tam chodila!“)
Mince cinkaly do džbánků, někde víc, jinde méně, mraky se honily nad scénou, ale s deštěm počkaly
(mají tady v Sudoměřicích vychované k divadlu i počasí?). „Nechoď tam, bijou tam, zabijou tě taky tam“
doznívalo mi v uších po pohádce. Tak vím, že pozve-li mě podivná stařena do černého lesa, určitě tam
nepůjdu! A proč taky, když mohou kouzla přijít za mnou? Třeba když se v pravý čas pohodlně usadím
na návsi. Pak už stačí jen sledovat. Co víc si v letní podvečer přát...
LuKru
Značka LuKru bohužel odjela ze Sudoměřic předčasně. Nemohla tak vidět
KUŘÁTKO V OBILÍ
VELKÉ PUTOVÁNÍVLASE A BRADY
a
ROMEO A JULIE.
Diváci -a bylo jich nejméně dvěstěpadesát- byli nadmíru spokojeni. Spokojeni byli i herci,
kteří hovořili o sudoměřickém obecenstvu v superlativech.
Spokojeni byli i pořadatelé -Tatrmani.
Na Divadlo na návsi začínají jezdit i diváci z Prahy, Plzně, Českých Budějovic, Bechyně
a
-představte si to!-
dokonce i lidé z okolních vesnic.
JoBr
PO-SU-BA-NE IV.
a
BALÓNTATRMANIÁDA XII.
se konaly
v prostoru celé vesnice Sudoměřice u Bechyně
Motto:
“Ne samo létání
ale létání v létání
je pravé létání.“
Mistr Z.W.Fixley 17.13.1265 př.n.l.
Pátek
Žižka čůrá
Děti ryčí
Po obloze balón fičí
Děti ryčí
Po obloze balón fičí
Z dvanácti plánovaných velkých balónů se dostavilo pouhých sedm.
Do vzduchu však vyletěl pouze jeden – balón ředitele balónového létání Pepy Capouška.
A to jen proto, že přijel o den dříve, takže mohl nebe nad Sudoměřicemi brázdit brzy ráno v pátek.
Pak zaduly větry a veškerému létání učinily přítrž.
Sobota
Větry a zima však neučinily přítrž tvořivé radosti (radostné tvořivosti –čti jak chceš),
které naší vesnici ovládly.
Účastníci lepili a umě zdobili modely Sudoměřického mostu – Sudoměřické Duhy
Vystřihovánku připravil tatrman Pepa Capoušek.
Slavná žůry
(Pěkné důry)
S výsledkama dělá
Čůry můry
tatrmanský most
Tatrmanská sekce z Plzně připravila vodorovnou verzi bungee jumpingu z našeho milého duhového mostu.
bungee jumping [ban džamping] - skok z výšky, kdy skokan je pružným lanem přivázaným nad těžištěm
těla katapultován zpět do výšky, nakonec zůstane nehybně viset.
Křest domalovánek.
Duchovní otec tatrman Pepa Capoušek, výtvarnice tatrmanka Jana Kudličková
Vzácná návštěva z Rakuska (pražská sekce tatrmanů) nad nás vypustila svůj balón.
Další balón, který nad střechy Sudoměřic poslala druhá pražská sekce.
PAINT BALL - BAREVNÁ DOMOOBRANA -
Další výtvarná akce tatrmanské sekce z Plzně
PAINT BALL - BAREVNÁ DOMOOBRANA -
Další výtvarná akce tatrmanské sekce z Plzně
V podvečer nám sílící vítr překazil plánované podeplutí NAŠÍ DUHY. Ale stejně jsme si jí užili!
Večer jsme ukončili v Sokolovně na zábavě pro všechny.
K tanci a poslechu hrál stříbrný měsíc – pardon – Silver moon.
Neděle
Překvapení pro nás připravili pražští přátelé netatrmani manželé Viktorinovi.
Přinesli platnou seduli s názvem naší návsi.
Od této chvíle se jmenuje NÁVES Z.W.FIXLEYHO.
Pak jsme se doradovávali u multifunkčního stravovacího zařízení.
