Třetí PO-SU-BA-NE, jedenáctá BALÓNTATRMANIÁDA
PODZIMNÍ SUDOMĚŘICKÉ BALÓNOVÉ NEBE
PO-SU-BA-NE 2007
obec Sudoměřice u Bechyně
Vzduchoplavecká společnost královského města Slaný
a občanské sdružení TATRMANI
14. - 16. září 2007 v Sudoměřicích u Bechyně
skutečně uskutečnily.
Mimo nesčetných vlaštovek k nebi vzlétl i jeden papírový model teplovzdušného
balonu a šest velkých balónů s posádkami.
K tomu všemu přibyla taneční zábava, divadlo loutek vyrobených z balónků
naplněných héliem, a další kulturní a společenské akce.
PO-SU-BA-NE se odhadem zúčastnilo 150 lidí.
Chcete-li vidět videoklip z této akce otevřete si http://www.inat.tv/
k tomu několik fotografií
O povolení uveřejnění čtyř výše uvedených fotografií jsem požádal jeho autorku. Následovala její odpověď:
Dobrý večer,
určitě fotky použijte, věřím, že dokážou udělat radost i jiným. Ukazovala jsem je i u nás v Plzni
a všichni se hned začali zajímat, kde že takováto nádhera se nachází, a tak jim všem povídám
o vaší obci a lidech a o tom, jak si umíte dělat radost ze života. V tom šíleném spěchu současného života
mi to u Vás přijde jako za starých časů, kdy lidi si vzájemně stáli za to , aby se těšili a byli spolu.
Doufám, že se nám podaří zúčastnit se i jiné Vaší akce - hlavně divadla.
A děkuji za krásné přáníčko o klidu v duši i v buši a přeji Vám nápodobně! Martina Kom.
Jedna písemná reakce (od autorky čtyř fotografií) k nám přišla až z Plzně.
Rádi Vám jí nabízíme.
S tatrmanskou inspirací jsme se poprvé setkali , když nám soused zavolal do
okna jestli víme, že v jedné vesnici kousek za naší chalupou, z našeho pohledu
byla v té době úplně nezajímavá, jenom že kolem ní pravidelně projíždíme, budou
startovat balóny. V letargických končinách jihočeských vesnic to byla zarážející
informace, což nás zaujalo natolik, že jsme se rozhodli investovat energii do
nezaručeného podniku. Přesto, když tehdy zazvonil poprvé budík v půl šesté ráno,
stálo nás hodně vnitřního přemlouvání k tomu vstát a vyrazit do lezavého rána.
Tenkrát jsme to nestihli. Když jsme dojeli na louku za vsí , šest balónů hustou
ranní mlhou majestátným tempem odplouvalo směrem na Týn a poslední diváci
odcházeli domů. Jednak to byl ten impozantní pohled a jednak myšlenka “to by
mělo být vše?“, co bylo strůjcem divoké jízdy za balóny. Dostihli jsme je, když na
mlžné louce hromadně přistávaly, několikrát se koši dotýkaly země, aby se zase
zvedaly a odplouvaly dál. Celý ten zážitek spadal do kategorie: divné. Sto let
zpátky to být nemohlo, nato to všechno vypadalo příliš současně, ale do
současnosti se celý ten zážitek také nějak nehodil.
Začali jsme o tom všem pátrat víc. Díky internetu jsme zjistili, že na začátku
září v Sudoměřicích u Bechyně balóny létají každý rok a vzlet balónů je
třešničkou na dortu tatrmanských balonářských slavností. Že jest to jedna
z mnoha slavností, při nichž ožívá duch starých časů, kdy každá pořádná vesnice
měla svůj spolek, který se dokázal bavit sám i celou ves a nebyla to žádná
znouzecnost vůči zábavě z města. To v kontrastu současné lidské apatie
k činnostem jen tak pro radost, znělo zajímavě.
Příští rok jsme tedy jeli cíleně.Tehdy jsem ale musela odevzdat k termínu
nějaký text a tak jsem zůstala trčela v chalupě za klávesnicí. Byla jsem ztracena
v čase a prostoru, když se přiřítily děti a hulákaly jeden přes druhého: “mamí,
mamí, my jsme letěli v balónůůůů!“ Poté co opadl můj šok z katastrofických vizí,
které se mi v duši vyjevily, a dětem se zpomalila řeč, tak jsem konečně pochopila,
že Tatrmani umožnili všem dětem, co tam tehdy byly, aby se mohly balónem
svézt. Často jsem potom opakovaně přemýšlela nad tím, co to je za lidi a ves, kde
si takhle dokážou hrát a kde nezištně dětem plní jejich dětské sny.
A jak jsem tak pomalu začala rozumět, tak nejenom dětem. Když se blížilo září,
sudoměřická louka a pocit doteku s čímsi vzácným vábila čím dál tím víc.
Jeli jsme zas.
V šeru ranní mlhy bylo na louce opět šest balónových košů a kolem každého
z nich se pohybovala skupina lidí, kteří balón chystali ke vzletu. V mlze se míhaly
siluety lidí a poletovaly útržky vět. Postupně se ozývaly a rozžínaly hořáky, balóny
se začaly pomalu naplňovat. Mlha ustoupila rannímu zářijovému slunci a my diváci
jsme prožívali rozsvícenou scénu velkého finále. Zaznělo zvonění a první balón se
odpoutal. Show končila a balóny tiše odplouvaly směrem na Písek. Nevím, kolik
lidí se vejde balonářského koše, ale mnohem víc jich zůstalo na zemi. Nevím, jak
ostatní, ale my jsme si opět vystačili s úžasem nad tím, že byť cizinci, tak jsme
byli nezištně pozváni k hojnému stolu inspirace jak spolu mohou lidé v současné
době být a přitom si to náležitě užít....
Odpoledne se na té louce pásl jenom kůň a tajemství Sudoměřic se opět skrylo
za kulisu obyčejných jihočeských chalup. Někteří už ho znají, ti ostatní jsou
odkázáni na náhodu.. Protože to pro mne byl a je intenzivní zdroj k přemýšlení
nad hranicí mezi snem, iluzí a realitou, tak trochu vypomůžu náhodě.
http://www.tatrmani.sudomerice.cz/
Martina Kom.
14. 08. 2008
VÝTVARNÁ HROMÁDKA
VÝTVARNÁ HROMÁDKA
opět umožnila účast jak dětí, tak důchodců. Úkolem bylo převést
svou vzpomínku na obrys přibližné velikosti A3. Obrys byl
převeden na plexisklo a tvůrcem, či lektorem přímočarou pilkou
vyříznut. Po skončení jsme své vzpomínky instalovali na
sudoměřickou náves. Výsledný exponát pohybován vzdušnými proudy je, tak jako
vzpomínka, někdy vidět, někdy ne, někdy se jen (tak jako vzpomínka) zábleskem připomíná.
Osloví-li vás na návsi a jejím okolí na stromech instalovaná
VZPOMÍNKA
vyvedená v plexiskle, vězte, že jste se stali součástí VÝTVARNÉ HROMÁDKY
Jednotlivé, jednotlivě visící exponáty:
Vzpomínka na vlaštovky v Ploskovicích (Markéta 36 let)
Vzpomínka na balónové létání (Monika 34 let)
Vzpomínka na ježka od Syndy (Milánek 15 let)
Vzpomínka na ještěrku pod kopcem (Mikuláš 5 let)
Vzpomínka na Manču (Klára 13 let)
Vzpomínka na Žižku jak čůral limonádu (Mikuláš 5 let)
Vzpomínka na dědu (Markéta 37 let)
Vzpomínka na Adama Blažejovského (Matyáš 4,5 let)
Vzpomínka na Piherovi (Petra a Josef 127 let)
Vzpomínka na strach (Josef 63 let)
14. 08. 2008
VÝROBA ASIJSKÝCH LUKŮ
VÝROBA ASIJSKÝCH LUKŮ
31.3. – 1.4.2007
Úspěšný keramický seminář minulého roku (téma Japonsko) porodil do tohoto roku (2007)
malého potomka. Od soboty 31.března 900hod. do neděle 1.dubna proběhl v Sudoměřicích
u Bechyně u Brůčků (čp.30) kurz VÝROBY ASIJSKÝCH LUKŮ. Kurz vedl Michal Sodja,
což bylo zárukou kvality celé akce. Účastnilo se dvacet spokojených seminaristů.
14. 08. 2008
PRVÉ ČŮRÁNÍ ŽIŽKY
PRVÉ ČŮRÁNÍ ŽIŽKY 2007
pondělí 30. 4. od 17.00 hod.
Začátek slavnosti čůrání do necek v tomto roce obstaraly děti
z literárně dramatického oboru Základní umělecké školy
v Bechyni v Sudoměřicích (to není překlep, tak to je).
Děti na návsi vytvořily nového člověka. Na místě mu daly takové vlastnosti, které mu pomohou být v životě dobrým.
Děti ze školky a posléze i ostaní přítomní pak věnovaly novému dobrému člověku dary, které mu umožní
v našem světě dobrým zůstat.
Mezi tím si děti i dospělí hrály s obnovenou dřevěnou stavebnicí, která má na návsi
vydržet až do zámrazu (přijde-li jaký).
A teprve pak začal Žižka
(vojevůdce a lapka)
do necek čůrat limonádu.
Velký balón, který by z návsi vynesl děti do výše, aby si mohly Sudoměřice prohlédnout pěkně svrchu, pro velký vítr nebyl ani vybalen.
14. 08. 2008
ODHALENÍ KROKODÝLA
ODHALENÍ NENASYTNÉHO KROKODÝLA KUKUKUKA
4 aktéři
60 diváků
Bližší informace našeho čackého tisku viz níže.
Sudoměřice odhalily mumii krokodýla
NENASYTNÝ KROKODÝL
Sudoměřice se dočkaly v páteční podvečer odhalení krokodýla Kukukuka.
Výtvor má kromě stránky estetické, i význam praktický.
Vede mládež k odhazování odpadků na správné místo.
"Krokodýk Kukukuk kouzlem očaruje každého, kdo odpadek odhodí
v okruhu sta metrů od něj na zem,"
uvádí Tatrmani.
Foto Deník/Ladislav Soucha (fotografie prošla tatrmanskou úpravou)
Sudoměřice u Bechyně/
Desítky lidí se sešly v páteční pozdní večer, aby si nenechaly ujít slavnostní odhalení
mumifikované části amazonského netvora, krokodýla Kukukuka.
Za akcí na sudoměřické návsi stálo místní recesistické sdružení Tatrmani,
které má celorepublikový rozsah.
"Aktivně se zúčastňuje desítka lidí. Kdysi dávno jsme dělali výchovu dětí prostřednictvím
dramatické hry, pak se se setkávali na letních tvůrčích táborech.
Lidé se časem rozprchli do politiky, podnikání, ale jednou za čas se sejdem
a u děláme ptákovinu.
Také se věnujeme keramice, balónům a podobně," naznačil lídr Tatrmanů Josef Brůček.
Zhruba za půl hodiny poté, přesně ve 22 hodin, se v Divadle na návsi,
vedle místního kostela představilo divadlo Trakař s programem Kozlí písně.
Ve znamení divadla se konal v Sudoměřicích celý uplynulý víkend.
V sobotu odpoledne potěšil, více jak pět desítek dětí i dospělých Teátr Víti Marčíka,
který předvedl loutkovou podobu pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků s osobitým humorem
a rytmickými písničkami. Bavili se děti i dospělí.
Večer následovalo na stejném místě představení Divadla Čmukaři Zvyřátka za to nemůžou.
V neděli odpoledne se Divadlo Čmukaři rozloučilo Dračí pohádkou.
Na divadelní víkend navazuje týden keramických seminářů,
na který se sjedou lidé nejen místní, ale i z celé republiky.
LADISLAV SOUCHA - TÁBORSKO Deník I pondělí 23. července 2007
19. 09. 2008
KURZY LIDOVÝCH ŘEMESEL
KURZY LIDOVÝCH ŘEMESEL
VÁNOČNÍ VÝSTAVA
neděle 2.12.2007
Vystoupení dětí místní mateřské školky Detail z instalace Posezení u punče
ADVENTNÍ VAZBA
Lektor – Eva Houdková
1.12.2007
16 účastníků
PRÁCE S KŮŽÍ
Lektor – Michael Kučera
17.11.2007
13 účastníků
VIZOVICKÉ PEČIVO
Lektor – Petra Brůčková
10.11.02007
9 účastníků
Už dlouhou dobu obdivuju výrobky vizovického pečiva od Petry Brůčkové a byla jsem moc ráda, že jsme se při pečení
a zdobení perníčků domluvily na tomto dalším zajímavém tvoření. Nikdy jsem si netroufla sama do toho jít, ale pod jejím
vedením to šlo dobře. Sama nám připravila a pak i ukázala zdlouhavou a vůbec ne jednoduchou přípravu těsta,
vysvětlovala a ukazovala nám různé finty a postupy. Byl to krásně prožitý den a ani déšť se sněhem na cestě zpět domů
nesmyl ten krásný pocit. Poznámkový blok mám také plný dojmů, tak se někdy ve svých výtvorech zkusím Petře alespoň
přiblížit.
Irena Kalkušová, Český Krumlov
VITRÁŽE TECHNIKOU TIFFANY
Lektor – Petr Švamberg
26 účastníků z místa i dalekého okolí
V sobotu 3.11.2007 byl kurz lidových řemesel v Sudoměřicích zcela přeplněn.
Pracovali až do osmnácti hodin a všichni (včetně skvělého lektora Petra Švanberga) byli navýsost spokojeni.
Názor účastníka
Na tento kurz mohu říci jen samá pozitiva. Už samotné téma kurzu bylo atraktivní. Technické zajištění
Na tento kurz mohu říci jen samá pozitiva. Už samotné téma kurzu bylo atraktivní. Technické zajištění
naprosto dostatečné, stroje, nástroje i sklo na vitráže k dispozici pro všechny účastníky.
Lektor měl dar vysvětlovat a zaujmout posluchače. Prostředí příjemné, v ničem jsem nestrádal.
Dokonce i pohoštění bylo v ceně kurzu. Cena samotná byla podle mého hluboko pod průměrem podobných akcí,
tudíž přijatelná i pro příjmově slabší jedince. Na kurzu se vyskytly všechny věkové skupiny
a všichni tvořili vitráže s nevšedním zápalem. Včetně mé sedmileté dcery.
Přestože jsem očekával, že kurz bude zajímavý, přesto jsem byl mile překvapen.
Ing. Černý Jan jan.cerny@cuzk.cz
Ing. Černý Jan jan.cerny@cuzk.cz
PEČENÍ A ZDOBENÍ PERNÍKŮ
Lektor – Julie Chadimová
21 účastníků
V sobotu 20.10.2007 se konal velice úspěšný kurz (v tomto roce již druhý)
pečení a zdobení perníků. Pod vedením paní Julie Chadimové,
zkušené jihočeské perníkářky, si účastnice kurzu vymodelovaly
z těsta figury, upekly je a sestavily z nich prostorový betlém.
V další části kurzu se zdobily perníky bílou cukrovou polevou.
KOŠÍKÁŘSTVÍ
Lektor – Miluše Bubelová
11 účastníků
V sobotu, 9.června 2007 proběhl tradiční kurz košíkářství. Všichni byli velmi spokojeni.
DRÁTĚNÝ ŠPERK
Lektor – Irena Chrzová
13 účastníků
O víkendu (23.4.2007) jsme se s dcerou zúčastnily kurzu výroby šperků. Byly jsme obě zvědavé, jak kurz bude probíhat,
protože jsme nic podobného dosud nezkoušely. Po shlédnutí výrobků naší lektorky nám připadlo, že my nic tak pěkného
nemůžeme vyrobit, ale po podrobném návodu jak na to, jsme se s chutí pustily do díla. Při výrobě se fantazii a nápadům
meze nekladou, a tak jsme si to opravdu užívaly. S našimi výrobky jsme byly nakonec obě spokojené. Kurz se nám moc
líbil díky vstřícné a trpělivé paní lektorce a díky milé atmosféře, která tam byla. Pokud by se tento kurz v budoucnu
opakoval, rády by jsme se ho znovu zúčastnily.
Kamila Homolová
PEČENÍ A ZDOBENÍ PERNÍKŮ
Lektor – Julie Chadimová
15 účastníků
24.2.2007
14. 08. 2008
KERAMICKÝ SEMINÁŘ - JÍDLO, PECE, PEČENÍ
ZPRÁVA
o
v
pořadí již patnáctém
KERAMICKÉM SEMINÁŘI
20. -29. července 2007
téma
JÍDLO PECE A PEČENÍ
26 seminaristů
7 lektorů
Nejprve jedna lektorka, na které si můžeme ukázat, že s hlínou
lze pracovat jak rukama, tak nohama - Irena Ch.
a nyní další lektoři
Tereza K. Zuzana L. Jan B.
Petr B. Petr S. Roman Š.
Seminaristka Anička Breburdová
nejmladší a nejvytrvalejší ohňová žena ze středu galaxie.
Sama vypálila jednu pec.
3 keramické pece, které si seminaristi, pod vedením lektorů, sami postavili.
Malá keramická pec na zahradě (1.100o C)
Vychází z konstrukcí středověkých pecí. Má prostý vzestupný plamen.
Malá keramická pec na dvoře (1.280o C)
Modernější konstrukce pece se zvratným plamenem.
Keramická minipícka – skládačka z 200,-ks cihel (1.100o C)
Modernější konstrukce pece se zvratným plamenem.
Použili jsme plánek z webových stránek
http://firing.wz.cz
4 výpaly výrobků seminaristů
1 multifunkční pečící a vařící objekt
(kamna, trouba, pec na chleba, krb, udírna, ...)
postavený na principu starých zařízení.
Nebo také
Kulturní památka, která snoubí jihočeskou pseudogotiku se sudoměřickou návsí.
V ní a kolem ní slavnost přípravy a pojídání jídla
ve vlastnoručně vyrobených keramických nádobách.
JAK TO VIDÍ SEMINARISTKA
25.červenec, tedy v půli semináře
Milení seminaristé,
tohle oslovení stálo na letáku a i to byl jeden z důvodů, proč jsem začala přemýšlet o tom, že bych si ráda
zkusila něco nového. Zbývalo pár dnů do začátku akce a tak jsem se rozhodla, že teda joo, že teda pojedu.
Z Brna je do Sudoměřic vlastně kousek...
Zdejší přivítání, seznámení a vůbec aklimatizace mi netrvalo dlouho, jelikož pan Pepa Brůček, řečený otec
všech ptákovin, jeho paní..žena Petra i všichni ostatní jsou laskaví a všeho schopní lidé, kteří navedou,
poradí a pomůžou člověku jako jsem já, tedy hlínou nedotčenému, co a jak si počít, kam prsty strkat
a kam teda rozhodně né..
Téma letošního semináře je pece a pečení, jak nám svým hlasem jako zvon sdělil Honza, mladší syn Brůčkovic.
Pak dodal, že to co si vyrobíme, si ve vlastnoručně postavených pecích vypálíme, následně v tom i uvaříme
a sami si na tom (s přáteli) pochutnáme.
Pece staví převážně mužská část seminaristů a že to není práce snadná! Jejich nadšení a píli nelze než
obdivovat. Pomáhá, kdo má ruce a nohy. Roztloukat, smísit s pískem a vodou, rozmíchat a řádně rozšlapat
pojící materiál je docela makačka.
Věc druhá,víkendové divadlo na návsi vidím jako bonus a zpestření večerů nejen seminaristů, ale i místních.
Shlédli jsme Kozlí písně, odpolední i večerní představení spolku Čmukaři, Zvýřátka za to nemůžou, Dračí
pohádky a Divadlo Víti Marčíka předvedlo pohádku O Sněhurce velice netradičním způsobem. Rozesmáli,
pobavili a poučili každého z nás. Lidi, co přijedou, odehrají, a třeba i zůstanou den, nebo dva, protože zdejší
podnebí je mírné, anebo, že by to bylo tím, jak Peťa vaří??
K tomu si teda pár slov rozhodně nemůžu odpustit..Jsem docela dost mlsný člověk
a říkala jsem si, že je fajn týden nevařit, taky by se mi líbilo nějaké kilo shodit, no, tak když mi nebude
chutnat, jenom dobře. Hm, tady už asi tušíte, jak to dopadlo, obědy sestávají z jednoho masového
a jednoho vegetariánského jídla, takže občas ochutnám obojí, protože to prostě voní tak, že neodolám.
Sesedneme se, a ozývá se jen hmm, někteří i mňáám .
Večeři bych už jako teda vážně neměla. Ale nejde to.
Musím upozornit,že tyhle řádky píšu, zatímco seminář probíhá, takže ještě přesně nevím, co všechno nás čeká
a jak budou vypadat dny následující, co vím určitě je, že se sem moc ráda vrátím napřesrok.Takže chcete –li
poznat, naučit se, pochopit a zažít..jedním slovem zúčastnit se (třebaže si netroufáte, jako já v pátek), ano!
Tohle je něco, co ještě v životě musíte zkusit!
No á á á o tom ostatním potom..
Například o zajímavé přednášce o pecích a o Tibetu, o filmu, který jsme v rámci kurzu zhlédli, ... atd...
Alena Zváríková
Jak vidno, týdenní seminář byl skutečně náročný
14. 08. 2008
DIVADLO NA NÁVSI
DIVADLO NA NÁVSI
4 hrající soubory
250 diváků celkem
Divadlo Trakař Divadlo Víti Marčíka Divadlo Čmukaři
V tom
víkendový hlasový seminář
16 seminaristů
1 lektorka
Hlas jsem já
Kdo by řekl, že taková cvičení jako mňoukání na všech čtyřech, ohmatávání si hrtanu zevnitř,
dělání zvuku komára, smrkání, povídání říkanek se špuntem mezi zuby slouží k lepšímu,
přirozenějšímu používaní hlasu, k uvolněné a srozumitelné mluvě?
Během hlasového semináře s paní Ivanou Vostárkovou jsme nejen „nacházeli“ svůj pravý hlas,
ale zkoušeli jsme si i jak lépe komunikovat se svým tělem, jak si lépe uvědomovat sami sebe,
jak se vnímat a co to znamená sdělovat, komunikovat s druhým.
Sešlo se nás celkem čtrnáct, patnáct s lektorkou. Většina z nás působí jako pedagogové,
ale přihlásili se i tací, kteří hlas běžně pro svou profesi nepotřebují. Vídali jsme se na různých místech.
V pátek, protože bylo příjemně teplo, jsme se uvelebili na trávě před kostelem.
V neděli jsme se přesunuli před sokolovnu, a poté kvůli dešti do jejího sálu. Největším zážitkem byla,
co se prostoru týče, sobota, kdy jsme měli příležitost pracovat v kostele.
Tamní akustika nám pomohla k tomu, abychom nově zažívali vlastní hlas, abychom se uměli poslouchat
zvenku, a ne zevnitř, což je jeden z hlavních principů správného užívání hlasu.
Jaký obsah si ale pod názvem hlasový seminář představit? Jedním cílem bylo poučit se v tom,
jak hlas správně užívat. Tzn. poznat lépe vlastní tělo, uvědomit si svůj dech a části těla,
které užíváme jako mluvidla. Pro většinu z nás bylo překvapením zjistit, jak zásadní jsou pro dýchání,
mluvení a obecně užívání hlasu bránice, záda, obličejové dutiny, nos, hlava. Hledali jsme,
kde tvoříme jaké hlásky, jak se funkčně liší souhlásky a samohlásky.
Věřím, že se vyjadřuju za všechny zúčastněné, když píšu, že tohle všechno nebylo na semináři
tím jediným a nejdůležitějším poznáním. Nejednalo se totiž o výcvik, o rychlokurz, o nabytí
schopnosti k jejímu využití. Zásadní uvědomění se týkalo podstaty hlasu. Zakoušeli jsme,
jak jinak náš hlas může znít, když zapojujeme celé tělo a když si nebráníme psychicky.
Paní Vostárková nás vedla k tomu, abychom poznali, že hlas neexistuje odděleně od nás,
stejně jako tělo není jen jakousi nutnou schránkou pro psýché. Hlas není jen prostředek,
nástroj k něčemu. Hlas jsem já. Podle hlasového projevu poznám, kdo je ten druhý.
Ač se po pár setkáních nedají čekat nějaké výsledky, přeci jen jsme snad nahlédli, že to,
o co bychom se všichni měli snažit, je jakási rovnováha, propojení.
Když se narodí zdravé dítě, zachází se svým tělem přirozeně. Tak, že nemá rozpojené myšlení
či cítění a jednání. Mysl, tělo a hlas tvoří jednotu. Prostředí, ve kterém vyrůstáme a obecněji
civilizační návyky pak způsobují, že tento balanc ztrácíme. Tato rozpojenost se projevuje
také na tom, že málokdo z nás správně dýchá. Dnes se ukazuje, že to všechno je jedním z důvodů
psychické i fyzické nepohody, ve které se mnoho lidí nachází. Jak jsme se dozvěděli, práce s hlasem
se rozšiřuje v současné psychoterapii.
Seminář byl velmi výživný. Hodně jsme se dozvěděli, a hlavně toho spoustu zažili.
Legraci, ale i silné chvíle, když se nám dařilo uvolnit si hlas, jít s ním ven ze sebe.
To se pak vyjasnil obličej, rozsvítily oči, uvolnilo tělo…
Děkujeme!
Pavlína Svobodová
červenec 2007
Dobrý den,
zasílám Vám své pocity z hlasového semináře Ivy Vostárkové.
O jednom červencovém víkendu jsem se zúčastnila v Sudoměřicích u Bechyně
hlasového semináře s názvem Dech - hlas - dech - já, vedeného Ivou V o s t á r k o v o u.
Proč? Jsem totiž učitelka mateřské školy, hraji v několika divadelních souborech a často mám
s hlasem potíže jako většina pedagogů.
V podstatě jsem ani netušila, co se bude na tomto semináři dít, ale už první odpoledne jsem věděla,
že jsem udělala dobře. Přes spoustu překážek (většinou psychických) jsem pomocí jednoduchých
cvičení s hlasem bravurně vedených Ivou Vostárkovou, jakoby nahlédla do svého těla,
začala objevovat místa, kde hlas vzniká a kudy prochází.
Každého z nás často překvapilo, jaké zvuky a tóny dokážeme ze svých úst vyloudit.
Žádný křik, žádné škrcení, žádný tlak na hrdle - prostě z vás vylétne cosi,
co vás pohladí. A myslím si, že o to tu šlo. Velmi zajímavá a krásná byla sobotní
práce v místním kostelíku, kterým hlasy všech seminaristů jen tak poletovaly
a vznášely se. Byl to pro nás začátek dlouhé cesty za svým skutečným hlasem.
Seminář nám velmi mile zpestřila divadelní představení, konaná v rámci festiválku Divadlo Na návsi
a spousta sympatických obyvatel a návštěvníků vesničky Sudoměřice u Bechyně.
Věřím, že budu mít ještě možnost se podobně zajímavého semináře, z kterého jsem
si hodně odnesla, opět někdy zúčastnit.
Z Prahy zdraví za všechny seminaristy Jitka D u f k o v á.
14. 08. 2008
